Vzpomínám na kroky světem listů,
které padaly jako vločky z oblohy,
pocit se mísí s vůní jarních květů,
vůní, jenž byla zárukou pohody.

Ten svět byl dlouhá širá cesta,
cesta, která zanechá stopy v paměti,
já dokázal bych ji udělat klidně i z těsta,
och ano, já ji znal zpaměti.

Častokrát jsem chodíval tím místem,
jenž střídalo barvy podle ročních období,
vídal jsem strom s ptačím hnízdem,
tohle bylo místem útěchy v dobách údobí...

Ten klid už nikdy neuslyší lidský sluch,
ten jas už nikdy neuvidí lidský zrak,
ze mě najednou vyrostl mladý muž,
už jen ve vzpomínkách smím snít,leda tak.

To město, jenž dvě náměstí má,
to město, jenž radost ti dá,
to město, které tolik v paměti mám,
jediné tak krásné místo,které já znám.

Město Andělů je titul,který mu náleží,
och ano, mě na něm záleží,
ptáte se proč? Já nevím sám,
vždy se sem vracím, když se jen ptám...