>>Prosím, odpusť a zapomeň... dřív, než se stanu Tvou noční můrou... Je příliš pozdě na lásku...
Víra je jen hnací síla, abychom měli, pro co žít...a já ji nemám. <<
Nebude mi odpuštěno, neboť jsem tak chtěl....
----------------------=O=----------------------
Po promyšlené sebevraždě
tváří v tvář své klamné víře
mne krvavý smích provází na cestě do pekel...
Drcen v chelicerách temného očekávání
musím tisíckrát prožít znovu svůj konec
za jedinou noc
...a nocí bezpočet...
než smím smířit své opovržení darem
podivným darem zvaným život
Opovržení jedním tahem nože
Odpusť, má Zranitelná Krásko...
...Tisíckrát Ti dávám sbohem
Už nemělo smysl žít...
V končinách, které zná jen Smrt
mi sinale šeré opony vlají v ústrety
a šepot proříznutých hrdel má podobu slova:
“To byla pouhá zkáza těla...
Přišel jsi sem zahubit svou duši
ale věčnost je příliš krátká
abys utrpením vykoupil zpět novou naději:
Tvé slunce navždy vyhaslo...
Vítej v chladné, tmou rozpraskané zemi!!”
“Vítej v pavučinách terminálních hrůz,
kde jedovaté spáry vyrvou tvé nitro
a dokonají tebou započatou zkázu!”
“Hle, jak hladově a vychrtle se plíží podél křížů...”
Kostnaté pařáty vyrážejí zpod zatuchlé prsti
“Tak odkryj zrcadlo neblahé paměti
a nevzkřikni, nezšediv či nezeschni
při pohledu na tesáky Smrti –
Odvrhni Její zoufalství
neb náhrobní mramor nad tebou se zavře
a nocí změní mrtví vzhled tvé tváře,
Staneš se svou vlastní kořistí!”
Pohroužený v matný třpyt půlnoční rosy
slyším přerývané kvílení za ponurého šera
Krvácím děsem v nastálém šílenství....
Jazyky nejsytějších temnot hledají mé žíly
a hrůzné tvary se zvedají z vysátých tepen noci
Jako v silném vyznavačském pohnutí
se z chladného náhrobního kamene
rychle odlupují tvary cthulhuských chapadel
a klaní se kostem v bahnu z těl...
...a pak s nimi splývají v hnilobné extázi
Jejich drásavé skřeky napadají zbytky mých sil,
má Zranitelná Krásko...
Ani v ohni, ani v dešti nejprudšího jedu,
v absolutním mrazu za koncem světa
ani tady Tě nezískám zpět...já vím
Nikdy Tě už nenajdu...Nevěříš?
Pak poslouchej!!!....
........................:
V márniční komoře za zapřenými dveřmi
nedutaje, nasloucháme úderům
a protáhlému, hladovému vytí
z útrob spodních sepulchrálních sálů
rozlačnělým dechům,
vědoucímu cvakání zubatých tlam..
Vědí, že jsme tady...a přichází
PŘICHÁZÍ!!!!!
Ve své neoblomné, neodvratitelné moci
SLYŠÍŠ???!!!
To srstnatí arachnofilní mutanti
se k nám prolamují a prokousávají
z hromadného hrobu prorostlého hlízou moru!!!
~~~~~~~~~~~~
Slepnu v kataleptické hrůze! Není kam prchnout...
Nemohu předstírat, že jsem jeden z nich!!!
POZDĚ! Věčné zatracení nastává...právě TEĎ!
Dýchám dusivý zápach spáleného trámoví
Slyším skřípot mocných rvaných hřebů,
má Zranitelná Krásko...
Hleď –
venku se zvedají víka staletých umrlčích šachet,
přicházejí lykantropové z krypt...
Venkovní tma je ocelová past,
co chtivě sklapla kolem zdí
spuštěna strachem z vyvržení zaživa
A chceš-li naději, vyhlédni teď z okna:
Spatříš ostnaté siluety pod měsícem mezi stromy...
To nic – jsou to jen silně vyhládlé čelisti...
Pomalu tancují vstříc času syrového masa –
čekají, až otevřeš dveře...
Tuto noc musím tisíckrát zemřít
AVŠAK!!!
Před dnem se ztrácejí v bludišti lesů či zhoubných nor...
...ale sbohem, má Zranitelná Krásko...
Protože první ráno přijde za milión zim...