Cítíme radost ze všeho,
co odvede naši pozornost,
od ztráty štěstí našeho,
už ani spokojenost.

Dnes máme šťastný den,
míříme na očistu kůže,
duše však špinavá je jen,
zachází s námi, jak kdo může.

Na těle nosíme krev
svou i ostatních trpících,
a v duši hněv
na hlídače zvěrstva tropící.

Když však dovnitř jdu,
přepadá mě zvláštní pocit,
jako poslední polibek Hádu,
jako když ztrácíte schopnost žít.

I na ostatních je vidět napětí,
tušíme zradu na místě zla,
čekáme na tekutinu určenou k pití,
místo toho přichází konec světla.