Trpím nemocí zvanou smutek,
lék v podobě štěstí jest vyprodán.
Pro osobu moji, krám jest uzavřen,
obchůdek hned vedle radosti jest však otevřen.
Velkým černým nápisem jsem vítán,
velkoobchod s trápením, doménou naší jest zármutek.

Vítejte pane, jste vítán.
Pro vás velký sortiment zde máme,
zde jsou slzy, všechny vám rádi dáme.
Ano, zde je oblek pro vás šitý, milý pane,
knoflíky ze slz, klopy ze smutku,
v případě potřeby dodáme špetku zármutku.

Ulicí tělo mé bloumá dál,
obchodník s útrapami stál opodál.
Pane milý, na vás právě já čekám,
jste bolestí zklácen před vámi já smekám.
Přesný vzor osudu, co by si nikdo nepřál.
Vyhýbám se obchůdku krokem rychlým.

Ulice obchodní vede životem dál.
Krámek se smíchem míjím,
smál bych se rád, cedule však jasně píše:je zavřeno.
Odcházím pryč, duše bolestná, úškleb splihlý.

Ulice končí,krámek poslední s nápisem Osud.
Výlohu zkoumám, na chvíli pocit naděje mám,
však ještě nevím, že pouze marně doufám.
Dveře dokořán, osud štastný či neštastný,
běžím během rychlým pro osud šťastný.
Ruce lapají do prázdna, šipka jasně říká,
jsi ztracen, běž o polici dál.