Domovem jejich jsou prastaré, hluboké hroby,
vězněni spásnými symboly, svatými slovy,
spoutáni řetězy, s dřevěnými kůly v srdci,
setnutím hlav byli zbaveni nadlidské moci.

Pohřbena navěky nemrtvá těla,
ve vyschlých žilách kdys rudá krev vřela,
pohřbeni navěky sní svůj sen,
o svobodě černé noci, o cestě ven.

Prastaré tajemství, dědíc se z otce na syna,
zapomněls člověče v propasti času, Tvá Vina,
až povstanou nemrtví, nepomůže žádná síla,
až přijde ten čas, nepomůže ani v Boha Tvá víra.