Poeta - moderní literární server


Kohouti

Autor: Frida Hvězdička Hvězdička, 22. 2. 2019, Blogy

postřehy ze světa zvířat

Kohouti


Přesně před rokem jsem koupila dvacet mladých slepic. Předchozí chov skoro úplně zlikvidovali lišáci. Zvýšili jsme ploty. Slípkám se pod vedením kohouta Budíka daří tak, že některé přes léto vyseděly kuřata. Radovala jsem se, jak letos nebudu muset přikupovat, když máme naše vypiplané. Zatím situace vypadá následovně - ze sedmi kuřat jsou tutově čtyři kohoutci, a ani u zbývajících není jejich příslušnost ke slepicím zatím jista. Trochu mne to mrzelo a po neuskutečněných návrzích rodiny – kohoutky podříznout a upéct nebo je prodat obchodníkům z Večerky, kteří už roky projevují o domácí drůbež velký zájem, je už jisté – všichni zůstanou naživu a u nás. Pokud zas lišák nepřeleze ten ještě vyšší plot. Jsou nádherní a trochu ochočení, chodí za mnou a já se kochám pohledem na statné krasavce, jejichž peří hraje všemi barvami.


 Začala jsem se zajímat o to, co v drůbežářských závodech dělají s kuřaty, která se ukáží býti kohoutky. Tady je odkaz.


http://zachrana-zvirat.blogspot.com/p/obeti-vajecneho-prumyslu.html


Mámy


Na podzim jsme dovezli prasnicím Toničce a Janičce nápadníka Huberta. V lednu měla ze vzájemných sympatií vzejít selata.  Pětisetkilový Hubert zůstal na inkriminovanou dobu ve výběhu s ovcemi a kozami, mohl by selatům ublížit. Prasnice dostaly samostatné bydlení a prostor. Narodilo se jedno sele.


Obě prasnice se kromě kojení starají o potomka stejným dílem. Společně chodí na procházky, obě si s ním hrají. Spí tak, že si lehnou, sele vyleze po hřbetu jedné z nich a zapadne do skuliny mezi jejich zády. Sele má v „matkách“ dokonalé osobní strážnice. Nedávno si mládě chtěl prohlédnout zblízka náš pes Rufus. Okamžitě se na něj vrhly a nebýt rychlého zásahu, přišli bychom o pejska. Z povrchových zranění se dlouho vzpamatovával.


Koza


Nejstarší koza z našeho ministáda vypadala, že se vyhřívá na slunci, jen hlavu měla položenou na předních nohách. Nehýbala se.


„Chcípla bílá koza, a co je horšího, je na louce u ní Hubert a asi ji žere,“ zvonila u nás dívka, která se v tom slunném odpoledni přišla podívat na selátko ve výběhu.


Než jsme přišli na kopec, Hubert dotáhnul svoji mrtvou kamarádku Báru do boudy na seno a lehnul si k ní. Neměla sebemenší zranění způsobené Hubertem. Zemřela ve spánku stářím.


Dalo obrovskou práci Huberta od kozy odlákat. Čekali jsme do tmy, kdy kanec usnul, a pak rychle tělo kozy odtáhli. Nevidět to na vlastní oči, nevěřila bych.