„Kam kráčíš ?“ 

 Ptá se po několikáté 

Marně se snažím si vzpomenout ! 

A cesta dále rozmlouvá ! 

„Proč bloumáš krajinou a sám, 

po krk spoután se zemí ?“ 

Hledám slova, spřádám myšlenky a lidová moudra, 

ale cesta klade další otázky ! 

Ač nechci, poslouchám ! 

I ticho, i tlukot svého srdce 

 A nohy jdou dál 

Tak bloumám a pozoruji krajinu, 

sám ! 

Odsouzen se sebou,  

svázán představami 

a světem,

kde láska snoubí nenávist se zlobou 

Chtěl bych se ptát 

 i moudře rozprávět, 

ale někdo za mě dávno rozhodl