„Kam kráčíš ?“
Ptá se po několikáté
Marně se snažím si vzpomenout !
A cesta dále rozmlouvá !
„Proč bloumáš krajinou a sám,
po krk spoután se zemí ?“
Hledám slova, spřádám myšlenky a lidová moudra,
ale cesta klade další otázky !
Ač nechci, poslouchám !
I ticho, i tlukot svého srdce
A nohy jdou dál
Tak bloumám a pozoruji krajinu,
sám !
Odsouzen se sebou,
svázán představami
a světem,
kde láska snoubí nenávist se zlobou
Chtěl bych se ptát
i moudře rozprávět,
ale někdo za mě dávno rozhodl