Pěšinou zavátou kráčela tichounce

studeným kobercem tlumila kroky

krajinou bez květů schoulenou pod sněhem

prošla snad po slepu - chodí tak roky

 

Křehká a půvabná v šatech svých z krajkoví

utkal je otec Mráz na stavu z jíní

srdcem i očima dětí všech prošla jak

bělostná nevěsta svatební síní

 

Městem i vesnicí prošla jak pohádkou

kterou jste před spaním svým dětem  četli

a aby vrátit se mohla zas napřesrok 

vítr a jeho syn ty stopy smetli