Na náměstí stála,
nádherně se smála,
v mysli přehrávala svou šťastnost,
měla jedinou starost.

Přijde?
Nechá ji tu stát?
Musí se tak bát?
Bude se na ni smát?
Budou si zase hrát?
Na prince, princeznu a hrad?

Tiše se objevil,
trochu se lekla.
"Tohle mi nedělej", říkala,
strachem málem plakala
a pak, když ji obejmul,
k sobě přivinul,
užívala si svou šťastnost.

Vykročili mlhavou tmou,
dva lidé,
ruku v ruce,
držíce svá srdce,
někde nad hlavou.