I. parkování

 

světlo se vylilo do jídelny francouzskými okny

hladí po ruce

 

prsty

nedočkavě seškrabují smítka papírky nehtů

hnědobílé kostce ubrusu

 

jistina pevně určených parkovacích míst

pro podhuštěná kola křesel

či židle s chrániči lin

je platná

a in

 

jako nástěnka pestrých pohlednic

od příbuzných   –

jen narušuje statiku všedního dne

příklonem vlevo

 

káva se vařívá bez kofeinu

marocká nebo italská by chutnala líp?

desítky očí kradmo pozorují  

hladinkou v hrnku s vytlučeným krajem   –

vrásky a kulatá záda neschováš   –

svět a světlo nemá slitování

 

v noci se jídelna připravuje na ráno

  –  sestra, sama tam nebudem ani za nič!

lebo zomretý na prázdnych miestach o dvanáctej šúpu bačkorami!

 

 solidárně „chráním“ ošetřovatelku před duchy  –

 moje práce stojí – ale „ošek“ v domově je jako šafránu

 a tak uklízím s ní…

 

 číslice na hodinách ukazují půlnoc

 naslouchám   nikdo nešúpe

 

                       

                     II. bouře

 

horký vzduch se odpoledne

naštosoval do skříní a postelí

i dravci na samorostech v zahradě

ztichli   otvírali zobany

zpomaleně jako hračky na klíček

 

všechny televize jdou

klienti nespí  možná sní o mořském vánku

( Šlágr opakuje donekonečna Bílou orchidej)

 

ventilátor na sesterně krájí napětí

 

čekáme

 

zvonky v pokojích se rozezvučely naráz

potom vypadla elektřina

 

vítr obsadil chodby průvanem

mnohem rychleji než Slovenka a já

světly baterek

 

rozletěl se prostorem

vlál v záclonách   zavěšen do závěsů

neviditelný  jako Houdiniho kouzla

 

šílený závod se nedá vyhrát

bezmoc má nohy z olova

snaha být všude svazuje

 

orkán točí

hlavou kolem dokola

omotal sloup vysokého napětí

dráty si posílají hvízdavé výboje

doplňují modrou apokalypsu noci

 

pan Kalandra vykloněný statečně přes parapet

vypadá v pruhovaném pyžamu a brýlemi na orlím nose

osvíceně  přestože shodil truhlík s muškáty

 

 

vítězoslavně hlásí:

  –  sestřičky  nebojte se   –

ale na naší zahradě přistálo UFO!

 

                        

 

                  III. zahrada

 

paže v šest ráno odhazují duchnu noci

zuřivý kohout klove sny do šíje

 

přehlédnu větve rukou z koutů –

jsem s vámi    hráč i krupiér

když první dravci křiknou pod víčka

když tvrdíte  že jitro je jen převlečený večer

 

rozlévám teplo do termosů  

rám ramen kryje nahé stíny

svítáním měknou jak střída chleba

 

zahrada domova je plná voliér

jabloní a bíle vysypaných cest

                    

 

                     IV. výtah

 

 

odvážíme se nedýchat

tři patra dolů abychom se vešli

my   nekompromisní z donucení noci

a vyšší moci?

 

  –  ve výtahu držím zástěnu z papíru ( samá gejša )

  – zřízenci nesou černou schránu

( s tělem je uvnitř plyšový medvídek)

nastrojeni do růžových košil

jako by smrt měla i světlé stránky

připomínají ospalé barové vyhazovače 

 

sakrblé  –  dvířka funebráckého vozu se zasekla

rakev jde dovnitř přes přední sedačky

i brána na čip stávkuje

když auto pokreslené anděly chce nabrat správný směr

(a to je který?)

absurdita smutně cinkla klíči v zámku

 

kdosi     

prošel tam venku

pod kaštany  

s medvídkem v ruce 

 

vítr rozfoukal růžové lístky muškátů

po zámkové dlažbě

kocour zalezl pod kontejner

vyhlížet ráno

hladové

novým dnem

 

čerstvý jídelní lístek

naklonil nástěnku doleva

 

 

je slyšet tikot rafik v hodinách