Růžena

 

byla ráda za déšť

vodu chytala do vědra

skrz děravý okap

 

v místnosti si svítila

očima koček

 

volávala - Bubúš – Jutúš – Péééťo!

pane  - neviděl jste našeho Petra?

 

kočky olizovaly zaschlé škraloupy

z hromady konzerv od tatry

 

- nachytejte si brouky a žížaly!

 

ale pokaždé je vzala na noc k sobě

tam kde zimu zaháněla párou z hrnce

až se na stropě srážela

v kondenzovanou samotu