Ukrajuje kousky z Tvých snů,
dělí se o ně s noční můrou,
odděluje části černých dnů,
aby nebyly tvou malou prohrou.

Štěstí,
kousek citů, které se hromadí v duši,
štěstí,
které Tvou černou duši zkouší,
zkouší, co zažila a co vydrží,
štěstí,
štěstí, co Tě nesnáší…

Vkrádá se do povědomí,
šeptá, když pomalu usínáš,
nahlodává, ničí a zabíjí Tvé vědomí,
že ještě nějakou šanci na něj máš.

Cítíš, cítíš to co neznáš?
Pocit uspokojení, pochopení
a ukojení, to čemu se tak rád vzdáváš?
To je štěstí?
Ne znásilnění?

Štěstí,
kousek citů, které se hromadí v duši,
štěstí,
které tvou černou duši zkouší,
zkouší, co zažila a co vydrží,
štěstí,
štěstí, co tě nesnáší…

Štěstí, co nemáš…