Byl jednou jeden muž
a skrytá nenávist a smích
a láska taky (možná).
Miloval (aspoň si to myslel),
vlastně si to myslet chtěl.
Pravdou je,
že pokaždé, když
se s milenkou pohroužili hluboko do sebe, tak jeden na druhého dočista zapomněli.
Ten muž potom pod střechou z listoví seděl a plakal,
pod střechou z listoví seděl a plakal.

Až se začal smát.