Kdy rozvine svůj květ,
co vůní mě spoutat umí
a mysl tomu nerozumí,
že toužím k němu přivonět
Lehce dotýkat se smím
hebkých lístků povadlých,
co se chvějí vánkem posedlých,
s pevným trnem neostrým
Její poupata již dozrála,
do dlaní je schovávám
a svědectví tu podávám,
jak plně se mi dávala
Otevři své lůno, růžičko,
dej se poznat ptáčku,
aby mohl na zobáčku
nektaru chutnat maličko