Poeta - moderní literární server

Letní příběh

Měl štíhlé ruce klavíristy. Nehrál s nimi ovšem na piano, ale sázel a ošetřoval růže v zámeckém parku. Byl zahradník.  Přesto mu hudba, ať se hnul, kam chtěl, zněla v uších. Nebyl bohatý, neměl školy. Ale byl sečtělý a moudrý a s tím, co měl, dokázal vždy dobře vyjít. Rád četl. Ale nejraději poslouchal u zámku, v jehož zahradách trávil celé dny, melodie, které hrála zámecká paní na spinet. Sám snil o base, protože ta se mu zdála nejpřijatelnější pro muže jeho vzezření.

V životě sníme o ledasčem. Mnozí si za svým snem dokážou jít… jiným stačí zavřít oči a představovat si. Náš zahradník patřil mezi ty první. A tak se toulal pod okny zámku tak dlouho, až si ho paní všimla. „Líbí se ti, co hraju?“ Nemusel odpovídat. Byla na první pohled patrné, čím je okouzlen. „Který nástroj by sis vybral, kdybys měl možnost se učit hrát?“ „Basu.“ „Proč právě basu?“ „Nevím ani, prostě mě oslovila. Její tvar, zvuk, který se na ní dá vyloudit…“

Paní věděla, že zahrát dobrou melodii je jako uvít líbeznou kytici.

A tak se začal zahradník jednoho letního večera u zámeckého učitele hrát na basu.

Proč ne?