Svou lehkou nožkou bosou

vcházím do tvých snů

večerní rosou

nemáš ani zdání,

co skrývá duše víl

i kdybys tisíce let žil

kolik je snů a kolik přeludů,

zvoucích k milování

kdybys tu jedinou noc se mnou byl,

nevzpomeneš jiných

co vejít tobě do mých snů ti brání?

 

Nemají víly duši, snad?

to nutí k pousmání

kolik je příběhů a kolik osudů

teskno ti bude,

až s tebou nebudu

když červená se den

a nad lesem mlha stoupá

noc není skoupá

podívej - den vchází tiše,

jako sen

noc tlačí do kouta

a svítání 

nebrání milování

 

tak usínej, má lásko znavená

vílí nožky zlehka odnáší přeludy i touhy

snad sen to byl pouhý

tak,co bolí v hrudi, když se budím?

 

To střepy srdce zlomeného

jak křídel anděla kamenného

na oltáři lásky