cizí paní mi podala do vagónu

oknem své dvouleté děcko

s lahví mléka -

rozlilo se na podlahu hned při rozjezdu vlaku

oba jsme se rozplakali

 

úsměv mámy zůstal na peróně v Praze

schovaný v slzách

 

uháníme vstříc dobrodružství

( za několik měsíců bude po válce - řekli nám doma)

hošík dostal čtverečky čokolády od ostatních dětí

cumlá je cestou místo mléka

přestupujeme na loď do Birminghamu

poprvé vidím moře

i když jen koutkem oka –  nesu chlapečka

a pod druhou paží svírám naše kufříky
 

co jestli na rozkývaném můstku něco upustím

strach svazuje mé tělo