A žena je vždy stromem

 

 

 

jsem strom

 

větve rozprostřeny

 

nad mým kouskem země

 

stíním ji a přikrývám

 

svým listím

 

ševelím pohádky

 

před spaním

 

 

 

                                                                             Vichrům se bráním

 

krupobití

 

těžké kapky zavírám

 

do malých jezírek

 

a pak

 

vyždímaným mrakům

 

natruc

 

spouštím vodopády

 

 

 

                                                                              Tolik poryvů větru

 

mě ohýbalo k zemi

 

A zatím nezlomena

 

Podpírám nebe

 

nad svým světem

 

a čekám

 

Opři se o mě

 

vem si mou sílu

 

 

 

                                                                              Jsem  vděčna času

 

za  každý okamžik

 

kdy    mám co dát