Osud vzal nás do svých rukou,
sem tam píchl jehlou tupou
Do nás, a v naše unavené duše,
do života starodávných klišé
On nepsal barevnými tužkami
knihy snů a přání s tužbami
Vedl nepokorou mysl pokorných
a zbytečnostmi věcí zbytečných
Absencí úcty k sobě samému
nelze dávat lásku druhému
Jak opět zrodit city umdlelé
Zažehnout, co dávno bylo shořené
Zpřetrhané, jak opět navázat,
Lásku k sobě si zase rozdávat
Vzít si svůj osud do svých dlaní
Jsem tvůj muž a ty má paní