, 19. 7. 2018, Ostatní
Osud vzal nás do svých rukou,
sem tam píchl jehlou tupou
Do nás, v naše unavené duše,
do života se všedností v břiše
On popsal barevnými tužkami
naše listy snů i krabice s tužbami,
srdce nepokorou pokorných,
mysl zbytečnostmi zbytečných
Absencí úcty k sobě samému
nelze dávat lásku druhému
A jak zrodit zas city umdlelé ?
Zažehnout, co dávno je shořelé ?
Zpřetrhané, jak opět navázat ?
Už ne sami v dešti postávat ?
Vždyť máme osud ve svých dlaní
Jsem tvůj muž a ty má paní