Léto se opírá do krajiny

vedro vniká do bytu

 

syn kázal otci:

ty jsi nohatý!

 

sundal sis potem zanícené tričko

meškáš s převlékáním

 

synovi nevyčteš nic

 

plivneš zrakem z okna

do pozlacených polí

 

přihlížím          

                potichu

 

--- postřehnem snáze

to nadbytečné

anebo chybějící?

 

dům má času dost

zdi rty

jen hlasivky uhašené vápnem