STIN

Do krajů, kam jsem se nikdy nevydal, mne zavedl stín.

Šel jsem za ním, vystrašený a s hlavou skloněnou.

Dnes už to vím.

Hluboké rokle, propasti , tma.

Ta cesta byla strašná, nekonečně dlouhá, pro mne jen trápení a žal.

Ale ten stín jsem stále sledoval.

Jeden krok on, jeden krok já.

Tak stále dokola.

Jeden krok on, jeden krok já.

Vedl mne cestou kam nikdo nechodí.

Je prázdná, jen plná strachu.

Nejsou zde zvířata, dětí se nerodí.

Tak mohou vypadat jen počátky času.

Kde všechno vzniká a tvoří se jen.

Kde není nic skutečné, je to jen sen.

A potom plameny a záře.

Ten stín se rozhořel.

Ten plamen mne zasáhl a já v něm uhořel.

Nebyl to stín, byl to anděl.

Celou tou dobu nade mnou bděl.

Já byl jen doma, nikam se nevydal.

Jenom on věděl, čeho jsem se bál.