V naději, místě mezi člověkem a Bohem, se konečně odvážím – kousek po kousku, na vahách z pravého snu. A třebaže jsou rána ještě nerozhodná a večery nekončí spočinutím,

 

odvážím se.

 

A protože jsou rána ještě nerozhodná a večery nekončí spočinutím, v naději, místě mezi Bohem a člověkem, 

 

roztáhnu křídla.