Střípek IV.
jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu
neděle jedna po poledni
sedím na gauči vedle bratra
dráťák naplno hraje aby z pohádky
neuteklo ani slůvko
musíme na chvilku zvednout nohy
protože maminka vkleče vytírá
je mi jí líto
jestlipak u té dřiny taky naslouchá?
podlaha se leskne v kuchyni to voní
skončila pohádka
na improvizované hubené tácy
obrácených předloktí
skládám bratrovi
nejmíň patnáct buchet vytažených z trouby
nese je po schodech jako svátost
až na dvůr děti z jiných domů se sběhly
kolem buchet a fotbalového kapitána
mičuda ožila a kluci už nevidí nic jiného
my s Lídou a Marcelou na prostranství u klepadel
nacvičujeme vystoupení do besídky
každé nedělní odpoledne se dřevěná terasa u dvora
mění na pódium
přihlíží i paní Smatanová z přízemí
ta vůbec ráda pozoruje co se kde děje
Bulharka Lilina umí tančit jako baletka
její bratr Dinka nosí jako jediný z kluků bílé trenýrky
a dává nejvíc gólů
občas kouknu na náš dům
měl fialkovou barvu a krémové rámečky okolo oken
maminka zrovna odhrnula záclonu
rozpoznala nás mezi ostatní drobotinou
a mně připadá že se usmála