Střípek IV.

 

jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -

odbočím za roh  jako před čtyřiceti lety

na náš dvůr - odvrácenou stranu  náměstí v Chebu

 

neděle    jedna po poledni  

sedím na gauči vedle bratra   

dráťák naplno hraje     aby  z pohádky

neuteklo ani slůvko

 

musíme na chvilku zvednout nohy

protože maminka vkleče vytírá 

je mi jí líto   

jestlipak u té dřiny taky naslouchá?

podlaha se leskne   v kuchyni to voní

skončila  pohádka

 

na improvizované hubené tácy

obrácených předloktí

skládám  bratrovi 

nejmíň patnáct buchet vytažených z trouby

nese je po schodech  jako svátost

až na dvůr     děti z jiných domů se sběhly

kolem buchet a fotbalového kapitána

mičuda ožila a kluci už nevidí nic jiného

 

my s Lídou a Marcelou na prostranství u klepadel

nacvičujeme vystoupení do besídky

každé nedělní odpoledne se dřevěná terasa u dvora

mění na pódium

přihlíží i paní Smatanová z přízemí

ta vůbec ráda pozoruje co se kde děje

Bulharka Lilina  umí tančit jako baletka

její bratr Dinka nosí jako jediný z kluků bílé trenýrky

a dává nejvíc gólů

 

občas kouknu na náš dům

měl fialkovou barvu a krémové rámečky okolo oken

maminka zrovna odhrnula záclonu    

rozpoznala nás mezi ostatní drobotinou

 

a mně připadá    že se usmála