Dešťová clona na obzoru,
mraky se sráží nad námi.
Uděláme krok a zřítíme se
do propasti dolů,
už nikdy neuvidíme nové svítání.

Prosím, zůstaňme na chvíli
jen stát a dívat se.
Nikam neutíkat, nikam neběžet.
Vychutnávat ukradené chvíle,
zůstat spolu a vydržet,
ještě chvíli vydržet…

Přehráváme si obrazy vzpomínek,
zkoušíme se ještě vrátit zpátky.
Tam, kde bylo nám
bez zbytečných záminek,
dopřáno naší lásky.

Prosím, zůstaňme na chvíli
jen stát a dívat se.
Nikam neutíkat, nikam neběžet.
Vychutnávat ukradené chvíle,
zůstat spolu a vydržet,
ještě chvíli vydržet…

Teď se oba propadáme dolů,
do míst, kam nás naše zloba zahání.
Proč jen ještě jednou
nezkusíme spolu,
najít znovu naše nové svítání?