, 9. 2. 2018, Povídky
První únorové dny – a taje. Vltava pod Lazebnickým mostem divočí a stoupá po náplavce vzhůru. Selfie s bouřlivými vodami za zády dodá statickým fotkám dynamiku. V Rusku i Koreji dostanou „přátelé" avízo. Ať celý svět vidí, že v Krumlově to žije!
Cesta od hotelu Růže na autobusové nádraží stoupá do kopce. Kolečka kufrů drkotají Kostelní, nabalují posypovou sůl. Z turistů s teplými kulichy a v palčácích lije. Kloužou zateplenými teniskami po nerovných kostkách. Tento způsob zimy zdá se jim poněkud nezvyklý.
Popolední slunce dorazilo až do třetího patra nenápadné budovy v sousedství kostela. Hudební škola.
Na všechno to hemžení shlíží z okna školy učitel hry na klavír. Kantor se vyklonil na parapet. Dvě Asiatky si pohrávají s plážovými deštníčky, aby na obličej nedopadaly paprsky devastující pergamen tváří. Porcelánové panenky připomínají gejši, drobnými krůčky "baletí" do rytmu houslové melodie. Kvílení začátečníků se ozývá z prvního patra.
Hudební škola má více než dvou set letou tradici.
Učitel pozoruje představení na rušné ulici, za zády zvuky nástrojů. Přemítá o vlivu rákosky, kterou měli jeho předchůdci během perné výuky k dispozici. Někdy sní o návratu v čase.
Zavírá okno.
Je teprve začátek února.