V obvyklých chvílích nemám své spořádané jméno.

 

 

Zpívej.

 

Zpívej mi bezejmennou píseň, neuspořádaně, se špinavýma nohama na ramenou. Pohlédni do slunce a ztrať se v paprscích mezi nepravými odlesky.

 

Zpívej.

 

Zamávej křídly a zpívej píseň o němotě. Vetkni křišťál (tolikrát nahlížením do věčnosti ušmudlaný) do zubů a zavaň větru na pozdrav.

 

Zpívej. Otoč se proti proudu a zemdlelá únavou doplav k nohám

věčnosti.