Trnem v  oku cizím a probodanými nehty po hlasu

 

s otisky zubů na bledé kůži jejich krev černá

 

ležící nazí dusivým spánkem  tlí v šedavém jasu

 

hřejivá intimita dávno již jak shnilé boláky odešla

 

 

 

Léta v nich tlely vražedné ruce – i dnes ještě je cítím –

 

dávno zkostřelí a bezmasí bloudí v říších puchření

 

vzpomínek trpkost příliš krátce trpěli žitím

 

jinými lidmi z kůže svlečeni a zaživa pohřbení

 

 

 

Za noci vylézají plouživí vlhcí půlnočním městem

 

ohavně páchnou vnitřnosti obětí zuby rvou ven

 

hodují na lidském mase v souzvuku se skučivým větrem

 

dávno vím – už nejsou chorobné mysli mé sen