Barva večera mlhou ztlumena

 

změť vůní zvuku stromů a času

 

vyschlý pramen v krajině děsu

 

šepotáš ve větru: nemaluj čerta

 

 

 

Dusivý večer tvář města drásá

 

do očí řeže sténání záře lamp

 

jak spatřil bych bělostnou laň

 

ty vzlyklas jen: nemaluj čerta

 

 

 

Pod knutou chudobných let zmrtvělá tíha

 

nervy když tkala nám zloba cizí a svár

 

smrt líbala útlou šíji v odlesku hnilobných par

 

plaše šeptáš jen: nemaluj čerta

 

 

 

V ulicích v odrazech výkladních skříní tma

 

v oparech lesku chladnoucích svící

 

a v modlitbách vzpurných rouhačů víry

 

v pláči jsi vykřikla: nemaluj čerta

 

 

 

Hrůza stín němý bezzvučná silueta

 

jiskřivé ostří dýky v cynické ruce nemíjí cíl

 

v ruinách vlhkých ulic němých slz tajemství

 

ty sténáš jen: nemaluj čerta

 

 

 

V ohnisku krve roztříštěný džbán vylévám

 

klesal jsem padal do země vzrůstal

 

chuť trpkou života skrz bolest sál

 

ty v tichu nočním jen: nemaluj čerta

 

 

 

Dusivá temnota ovzduším vlhkým se zvedá

 

z hrobu vstříc nebytí v nečase tmu křísím

 

smrtelné skřeky vražděných duší slyším

 

a ty s modlitbou na rtech: nemaluj čerta

 

 

 

V mých kostech se vše krásné rozpadá

 

temnoty Pán smutek i žal do mých očí přelil

 

studený popel obtáhl srdce jed do žil vlil

 

sténavým pláčem prosíš: nemaluj čerta

 

 

 

A jako struna když  náhle praská

 

bez vůní zvuků stromů a času

 

zbaven vší krásy nádhery čistoty jasu

 

jsem stínem tvým ukřičen: nemaluj čerta!