III.

 

kolik mi mohlo být

snad osm? deset? let

v LŠU v podkroví

 

ožíval můj svět

sametoloutkový

kantor Ideál na pravdu

 

dvakrát týdně s námi hrál

jawajkovou pantomimu

o dobru které vítězí

 

a světlo žárovek rozsvěcelo

forbínu i alfa hladinu snění o umění

paraván byl jevištěm světa

 

cesta do Ústí velkým dobrodružstvím

pantomimu O princi a růži

nacvičil kantor s dětmi - herci

 

byl tam jeden nedorostlý kluk

nemehlo na vše   zato geniální matematik

omylem se octnul mezi námi

 

spočítal pravděpodobnost výhry

blížila se stovce procent

potom brečel s ostatními -

 

 jen Dobro a Zlo -

 porotě  se zdálo

 že to je zatraceně málo

 

 

 prince i s růží dávno koušou moli

 posmrtnou zlatku dávám kantorovi

 

 za duši dítěte co si nepřestalo hrát