Koncert

 

Pizzerie italského jména v Klášterní uličce praská ve švech. Vzali ji útokem návštěvníci Mezinárodního hudebního festivalu, koncert  začíná právě v Klášterech sv. Kláry o pár metrů dál. Tak ještě rychle posilnit těla - potrava ducha je nachystána za historickými vraty střeženými hlídačem. Nakonec i muž z ochranky dostal od servírky  silnou černou kávu, jen tak, ze staré známosti, aby přestál  tu nálož umění.

Stará paní ze sousedního domu usedla na svoji plastovou židličku se starým psem a starou kočkou. Zvířecí společníci zalezli pod stolek s kostkovaným ubrusem. Objednala si dvojku červeného a labužnicky přivřela víčka. Uličkou intenzivně voněl páteční večer: pizzou na třicet způsobů, kávou a silnými parfémy žen. Klopýtaly nešťastně po ochozené dlažbě ve vysokých podpatcích a jejich galantní doprovod nenapadlo podat rámě!

Stolek na předzahrádce pizzerie -  mladík sportovního zevnějšku pozval éterickou slečnu na víno. Kokršpaněl Hugo, kterého držel na dlouhém vodítku, měl prolomit ostych a ledy. A prolomil! Zjistil přítomnost kočky pod stolkem staré ženy. Vystartoval.  Převrhnul nerezovou misku s vodou, kterou obdržel jako čestný host podniku od brigádnice s plachým úsměvem. Pejskův pán úlekem málem shodil karafu s růžovým vínem, sotva donesenou, a děj první schůzky mladých lidí připomínal scénku z grotesky. Lovecký pud je silnější než slušné vychování… Kočka se zachránila úprkem do pootevřených domovních dveří.

O dvě hodiny později. Koncert skončil a taxi rozvážela slavnostně oblečené páry k penzionům a hotelům. Nad Krumlov se přihnala silná bouře a rány blesků a hromů rezonovaly  úzkými uličkami. Proudy vody bičovaly stovky letně oblečených turistů. Hospůdky praskaly ve švech.

Obyčejní pěšáci noci s mokrými teniskami směřovali do centra městečka. Míjeli jiné pěšáky, kteří se tísnili ve všech možných i nemožných domovních výklencích. Nejvíc se jich vešlo do podloubí pod náměstím.

Mladí se, tady a teď, v bouřkovém mezičase shlukli kolem kytaristy. Bůhví, kde vzali tu starou židli, na které seděl, hrál a zpíval, pro posluchače dnešní deštivé noci. Na dlažbě loubí hořely dvě mihotavé svíce, a hoch v černé košili hrál - muzikant nad všechny věhlasné muzikanty… jeho písni jsme  rozuměli všichni, co nás tam bylo.