“ „Dnes je krásný den, že?“
„To tedy je.“
„Seduj je, někdy mi přijdou vážně směšní “
„Ještě jsis na to nezvyknul?“
„Kdepak, nezvyknul. Sice jich většina dělá to samé a stále dokola, ale najdou se i výjimky,.“
„Ano, výjimky se najdou a ta většina, ta už mě ničím nepřekvapí, pořád to samé dokola. Už mě to nebaví, spíše než pobaví.“
„Hele, sleduj tamhle toho, jak si myslí, že je šťastný. Teď zrovna, dívej.“
„To jsi řekl výstižně, myslí si. Ale počkej večer. Až zapadne slunce a zůstane sám, tak zjistí, že se plete.“
„Jo, pořád ta ohraná písnička. Buď si myslí, že mají vše a jsou nejlepší a nebo si myslí, že nemají nic a nemůžou s tím nic dělat. A pumpují si ty pocity do krve jako něco neměnného. Tak to prostě je a nic s tím neudělám.“
„Jo, někteří mají v podstatě ten život jednoduchý. Stačí jim přijmout předloženou pravdu a vlastně už nemusí myslet a o nic se snažit, jen náplní daná dogmata, konvence a očekávání a zemřou.“
„Ano a ještě si myslí, že žili život přesně tak, jak měli a to mě na tom baví nejvíc.“
„Prosím tě, jak tě tohle může bavit? To je spíše smutný ne?“
„Jak pro koho. Víš co vše si vymýšlí aby takový život vůbec dával nějaký smysl? Jaké báje a pověsti o jakých si bozích. Když si tě představím třeba jako napůl koně, nebo starého může obklopeného oslepujicí září, přes kterou tě prý stejně nemůžou vidět a další a další věci. Chápeš to? Mají vše k tomu aby pochopili. A místo toho si omlouvají život v okovech zvyků jejich předků a lidi, kteří nad nimi chtějí mít kontrolu tím, že mají šanci na něco lepšího až zemřou. No to je k popukaní, promiň. Nemůžu se přestat smát. Představil jsem si tě jako tlustého mnicha. “
“ Stejně mi to přijde smutný....“