Jírovce se zalykaly u zdi
dusnem před bouřkou
Vzduch ohříval obří kapky  za letu 
a  tvé vlasy jiskřily ozónem –
vlály z okénka vozu jako znamení
něčeho neobyčejného 

Duhy paralelních světů
oblékly  kapli  pod svatým Křížem
pomíjivým kouzlem  
Zpečetily jsme tichou dohodu 
my  ženy z domu Melancholie
voskem  z našich křídel

 

Slib  že až si jednou stopneme perleťový oblak poezie
do mořských stratosfér
budeš to ty   která mávne  rukou
u škarpy  dálnice
Tobě určitě zastaví
až uvidí tvou tvář