sevřenej mezi rameny žebráků

  čekám na dokonalost

  jenže pak se spokojím se stříkací pistolkou

  kterou ničím svý jméno

 

  když ty děláš tak překrásný gesta

 

  a já se jimi řídím

  protože jinak bych byl slepej

  na schodech

  po kterejch stoupám k tomu

  co děti naznačují mlčením

 

  králík odmítne opustit klobouk

  a staccatovej jazyk

  rozsekanej

  jako pocta naší bolesti

  zastavuje

  aby prozkoumal kilometry slov

  který ti budu vyprávět

 

  dokud se nezastavím v mezipatře

 

  kde starej pes žere králíky

  ještě vlhký po narození

  a naše kočka leží zmrzlá u dveří

  uprostřed parnýho léta

 

  sevřenej mezi rameny milenců a žebráků

 

  ztuhnu jako hřebík a čekám