Sonet o zběhlých múzách

 

Ty verše sonetů už dávno odvál čas

a struny lyr jen noční motýl zdobí

duše i s krásou zběhla na Parnas

a kalský pramen teče mezi hroby

 

Na dně té bídy leží němé věty

jak slzy v dešti boha Apollóna

a lepé múzy utíkají z Kréty

co voda smyla, slovo nedokoná

 

A přece papír láskou zachvívá se

to zběhlá Euterpé srdci je na obtíž

a když ukáže se ve své nahé kráse

o to víc jsme všichni smrti blíž

 

Na časy sonetů se snáší pachuť dneška

co osud nenapsal, to životem jsi zmeškal