Odcizení se stává víc než pojmem
a Babylónskou věž staví osud mezi nás.
Přátelství klopýtající hlubokým kaňonem,
se snaží zbořit tu hráz,

kterou jsme vybudovali mezi námi...

Každý si hrabe na svém písečku
a k druhému se obrací bokem.
Chvíle, kdy jsme věděli o tom druhém vše
se stává loňským rokem,

a hráz z odlišnosti se mezi námi zvětšuje...

Přátelé, co létali vysoko nad tímhle světem,
jsou teď každý na jiné planetě.
Jeden vyrábí peníze svým budoucím dětem,
druhý se utápí v samotářské temnotě.

Kapka za kapkou kape z hráze odcizení…

Zkus uvěřit mým slovům,
mému ujištění, že tě už nikdy nezradím.
Říkáš, že je to těžké a vypadá to na dlouho,
věř mi můj příteli, já to vím,

pomalu se brodíme zpět na naši oběžnou dráhu...