Sonet o dešti

 

Zas nebe pláče tiše do trávy

a listy chladí na tvé holé šíji

když noční příběh měsíc vypráví

a hvězdy šikují se v jasnou galaxii

 

Tehdy tě znám lépe než znáš sebe

voda ti smyla faleš ze tváří

ve vlasech tvých jiskry od hřebene

tak zlatě svítí v lučním polštáři

 

Jak rád tě hýčkám deštěm provoněnou

jsi noční motýl s křídly pavučin

když den si s nocí hraje na honěnou

přemýšlím, čemu tě ještě naučím

 

Nad krajem v mžiku rozlije se duha

zůstal mi zas jen úsměv dobrodruha