Déšť smočil, už tak mokrou zem.
Ten den já krajinou procházel jsem.
Všude kolem hromy blesky lítaly,
avšak nohy mé jít nepřestaly.

I došel jsem na místo zalité krví.
Žaludek mi to ještě teďka mrví,
jak viděl jsem to množství těl.
Jejich smrt i sám osud chtěl.

 

Ta těla vlnila se jak moře
a toho pachu jako z tchoře.
Leží tu zbytky, co kdysi lidmi byla.
Na sluníčku zatím pěkně shnila.

Tělo mé chvělo se úžasem.
Jak může to žít i v tomhlenečase?
Všude červi, jenž vylézali z kostí.
Jídla tady měli více než dosti.

Nebe opět pustilo slunce.
Nedaleko uviděl jsem srnce.
Kdyby jen řekli mi co se tu dělo.
Srdce mé, jak ta těla by shnilo.