déšť vyschlej pádem

     umřel ve sklepení

     tenkrát

     když jsem byl neduživým parchantem

     s lesklejma očima  který  plavaly v obličeji

 

     měl jsem loutkový divadlo

     a tenkými drátky cloumal po večerech

     aby panáčci s plandavýma nožičkama

     rozehráli tragédii neurčitě tragickou

 

     všichni tleskali smáli se

     dokonce i čtvrt století nezvěstnej strýc Albert

 

     pak ovšem z opony

     začal prosvítat ďáblův zadek

     jako titulek psanej švabachem

  

     tříšť kapek lámala slupky světla

     kolem ženskejch boků

     v šatech tenkejch jako pornografická stránka

     v nocích zvratů

     zvratků

     chlastu

     kdy dlaně sahaly

     doutnaly

     a panáčci s plandavýma nožičkama plesnivěli v koutě