, 18. 4. 2017, Povídky
Jsou dveře a v nich mnoho různých škvír.
………………….
Dívka sedí na židli uvnitř pokoje s nezbytným pianinem a vyšívá. Co chvíli zavadí pohledem o prostor pode dveřmi, kde, čistě náhodou, chybí důkladný práh. Mezitím se chodbou domu po špičkách plíží starší mladík ala Kristián a vsune obálku do mezírky. A pak už střih na rozzářený obličej Adiny. Nejprve přivoní, ano, psaníčka se parfémovala, a vzápětí otevírá nožíkem na korespondenci. Rychlé nadšené zamrkání předlouhých řas. Osud v té chvíli nabírá za pomoci dveřní škvíry zcela jiné obrátky. On ji miluje – napsal směle, a dnes večer snad, něžně, rozechvěle, padne první políbení. Ručky, samozřejmě.
……………………
Dveře šedivé, nedobytné. Tělo na těle, muži na cele. Prý si zvyknem. Co dokážou vypovědět - jen oči - bez tváře, jak různě mohou hledět, vězněné ve spáře?
……………………
Chlapec si potají něco kutí v pokojíku, vyrábí lojový knot a provizorní svícen. Úspěšně, je geniální a jmenuje se Nikola Tesla. Otec zjistil, že po nocích u petrolejky čte obsáhlá díla z jeho knihovny, a svítidlo zabavil. Byl večer a chlapec věděl, že do jeho království už nikdo nezavítá. Kousky šňůry ucpal škvíru pod dveřmi a dokonce i klíčovou dírku. Múže v klidu číst a nehrozí odhalení. Inu, budoucí vynálezce.
…………………….
Leží na nemocniční posteli a čeká na příchod pečovatelky. Nic jí nechutná. Mrtvice umrtvila celé tělo a smysly. Špatně vidí a nemluví, jak tedy povědět sestře, aby nechala dveře pootevřené? Někdy se nedovřou. Sluch je jedním z mála smyslů, který staré paní zůstal. Zádveřní škvíra vnesla do místnosti sterilních vět svět zvenku. Raději naslouchat hrkání vozíků po dlažbě chodby a smíchu uklízeček než důvěrně známým zvukům v pokoji. Prosím, nezavírat!
…………………….
Jsou dveře a v nich mnoho různých škvír.