vyšlapuju si ránem jako malátnej přízrak

  kterej nemůže najít cestu domů

  nejspíš proto že už žádný doma není

 

 

  když se něco takhle silnýho

  děsně posere

  zdá se

  že je to pryč dýl než to vůbec existovalo

 

 

  teď

  v nějaký secesní kavárně

  ve 4:41

  hraje Moriarty Cottonflower

  a já jsem obklopenej sladkokyselým aromatem

  chlapů i ženskejch

  jejichž poslední láska nejspíš pošla samotou

 

 

  není v tuto chvíli nic horšího než slyšet

  jak zní mý jméno

  když ho vysloví číšník se skelnýma očima

 

 

  šourám se k baru

  přihlásit se o svý presso řízlý dvojitým rumem

 

 

  šedivej děda stojí na svý jediný noze

  zvedne prst aby cvrnkl do klobouku

  a prohlásí

  "kdyby ti to aspoň pomohlo"