Tajuplná tvoje dcera, jež odradit se nedá,
když šiješ na ni kličky, jak přestřihnuté kapesníčky.
Zpívá, když pláčeš, jelikož žal jí proudí celým srdcem,
neb vidí Tě, jak jsi zdrcen z maličkostí...

Zakletá je v moudrou vílu, avšak uslyšíš ji tehdy,
až pochopíš, že i v pohádce jsou také křivdy,
které zde budou navždy.
Tak si dej říci a tu svou prostořekou pusu taky někdy zavři!