Do tohoto verše mně prší

i když jsem se snažil přijít na to jak dál

má slova byla ukradena.

 

Pochyby dálkou zakryté

spravedlnost čest a hlavně Láska

v níž jsem si zbyl já sám

na zlomených cestách z puklých skal

všech koutů nových dní

co mi nedávají na vybranou

takže se nemůžu zastavit

a Láska mě oslabuje na každý světa díl

 

proto se topím vzpomínkami

všechno bolí a je mi úzko

když štěstí se odvrácí od proseb.

 

Zeptáš se mě jestli dýchám

a mám pro co žít až přestanu mluvit

nebo je to jen hra francouzských básníků

kteří spí jako já a čekají na probuzení květin?

 

Utíkám tam kde se cítím dobře

i když Tě nenacházím tak doufám

že zůstaneme na jedinou chvíli spolu

a budeš tu se mnou chtít být

 

/

připíjím na to co dávno víš

že bojuji za lepší sny všech přihlížejících

neodvrátím svůj zrak z pošetilosti

budu Ti nablízku dokud nevypotím

poslední kapku krve

všech hvězd na obloze ve znamení draka

/

 

hodiny odbíjí na sněhu a je jim zima

než přijdou na svůj čas těch mraků nad řekou

tak já bytem projdu za světlem

ve vzpomínce na Tvé oči

co ráno ve spojitosti záře vykouzlí

měsíc co není a nikdy nebyl náš

 

ze snů mám pocit že by to tak mohlo být

já s Tebou ale Ty sama

pro něžnost nebo na chvíli a věčnost

vždyť to není zločin že rád Tě mám

i když více než smím

 

jen s Tebou objímám svět

co dávno patří jen nám

jak tomu bylo od samotného začátku

když slyšel jsem o kráse Fergie

a ptal se Andělů na krásu nebe.

 

Do posledního verše mně stále prší

až uvidíš padat hvězdu už tady nebudu

dotkne se Tě můj poslední sen

 

/

já naposledy před Tebou

Tě objímám

líbám

/

 

a tenhle verš je pro Tebe 755.

 

4.3.2017     18:43