Ze starých knih

nevyčteš co nosím si s sebou

snad jen to že andělé ví

více než kdokoliv si myslí

o mém trápení

 

když STÍNY KORÁLŮ

rozhodnou o korálech stínů

příštích hodin a dní

kdy vezmu Tě za ruku

až budeš má černobílá

konečně pochopím

kým jsi se stala

 

uvolním to napětí mezi námi

Tvá vnitří síla dáva mi lehkost

a já cítím se jako kdysi

 

ta co je a přesto není má

koně v tichý cval zahřívá

a možná se mi zdá že je bezbranná

tak váhám jestli zůstat...

a mám z toho strach

 

ve mně citová bolest

a tak musím na Tebe zapomenout

jinak to prostě nejde

proto odejdu

 

budu si přát nemyslet na objetí

stydím se až budeš to číst.

 

 

 

 

24.11.201620:16