Poslední sníh taje tiše,
odchází zima, básník píše,
prochladlý měsíc zimou se třese,
jemný deštík zabloudil v lese.

Jižní větřík teplounce hřeje,
na stromku ptáček, píseň si pěje,
zvolna již přichází jara vůně,
jarní rosa, ledová tůně.

Slunce se žlutí, osvítí stráně,
louky a řeky, orla i káně,
všichni jsou šťastni, nádherná chvíle,
vypuklo jaro v plné své síle.

Taje bažin otevřou dlaně
pohltí kořen, mocné to saně,
neměl štěstí, nebyl dost silný,
myšlenka, názor, pocit mylný.

Vyšli ven lidé, nechápou krásu,
mají jen práci a ztrátu času,
pak oblečou si černou pásku,
nikdy nenajdou svou pravou lásku.

V tmavé chvíli, div se světe,
najde se světlo, růže kvete,
teď je mlha, žádná krása,
v dáli se jasní, život jásá,

Srdce plesá, láska žije,
všude znějí melodie,
lidé už slyší, jara hlasy,
blýská se na lepší časy.