Nevěra

Ve vanu usedá, svou láskou raněná
životem znavená, ví, co je nevěra
žiletkou protíná svá křehká zápěstí
krev vodu zabarví... kdopak ji vypustí

Leží tu bezvládná, myšlenky přebírá
jde cestou do pekel, Bůh bránu zavírá
tu bránu do Ráje, tu bránu překrásnou
nesmí tou branou jít, má duší nečistou
Svý šaty svatební na sebe oblékla
už bílý nebudou, už ne tak docela
dál vodu napouští ta s krví odtéká
Proč tahle princezna životu uniká

Když chodil k jiným spát, čekala celou noc
teď oči zavírá, snad přijde na pomoc
už za ní přichází, teď dveře otvírá
ona však na věky v náručí usíná

Proč má tak bledou tvář
Jak život vrátit zpět
na ústa zmodralý
líbá ji naposled
Teď slzy po tváři z očí mu stékají
nevěří, že už jí zpět život nedají