Po dnešním sázení ležíš mi v žaludku
Na budku leze mi tohleto jaro.
Sedím tu opodál náměstí Svobody
Do vody čůrají potomci Čechů.
Čekám a doufám, snad něco míň agrese
Represe emocí přisoudím spěchu.
Jednou mě skrz naše fatální nehody
S hřejivou náručí přivítá ARO.
Svázat a seřezat teď mě jen stačí.
Tlačí mě vyznání vyryté do kůže
Jak v dětském obrázku lascivní nápis.
Podobně přijdu si vprostřed tvé kaluže.
Říkej mi květinko, jsem totiž narcis.
