Byl jednou jeden anděl,

O lásce a porozumění sněl,

Vydal se z nebe do světa najít,

Lásku a šťastný být.

Svět je ale místo špatné,

Lži, faleš a pomluvy, nežije se tu krásně.

Trpěl a dále trpělivě hledal,

Komu by své srdce dal,

A po čase si myslel,

Že konečně, co potřebuje našel.

Zmýlil se ale krutě a bolestivě.

Osoba mu urvala křídlo,

Do očí nalila mýdlo,

Srdce roztrhala do všech koutů světa...

Ach, běda!!!

A teď zůstal s někým úplně sám,

Nemá sílu už hledat dál...

Oči z mýdla spouští,

Slzy krokodýlí,

Vzlétnout nemůže,

Už nic nezmůže...

Lásku nenašel, našel jen bolest a žal,

Ten člověk jen všechno bral,

Nic na zpátky nedal,

Teď sedí vedle někoho sám,

A ďábel se mu směje, jako král...