, 11. 12. 2016, Ostatní
„S jízlivostí, chlapče, dojdeš určitě nejdál...“,
odvětila sarkasticky moje teta, když mi cpala po večeři okurkový salát,
který tak sice vypadal, ale chutnal (vždycky a neomylně) větší měrou po nahrubo
nasekaných plátcích česneku.
Snesl bych ho dnes možná i mnohem víc, kdyby mě teta se zádumčivým pousmáním
nepráskla o dlaň vodítkem z pravé buvolí kůže, a neposlala mě (jako téměř po každé večeři)
se slovy: "Nechceš bejt přece furt sám, viď??"
na procházku s jejím varanem...
- - -
Ta žena byla v kuloárech našeho městečka známá tím, že si začala s kdekým,
ale jistou vážnost si získala až zvlášť obratnými způsoby seznamování -
třeba když (jako ještě mladé děvče) při podzimním pouštění draků s očima v sloup křičela na místního,
mládím protřelého hasiče, že ten její padl žízní, a potřebuje nutně trochu vody právě a jedině z tý jeho stříkačky,
nebo později, když coby vášnivá pěstitelka růžičkové kapusty dokázala nabídnout zdejšímu majiteli sexshopu
trs právě téhle rostliny k umístění do vitríny způsobem, který mu (a nejen jemu pak)
navždy učaroval...
- - -
Až se jednou vrátila z Komodských ostrovů.
Nebyla sama, a já se zrovna chystal zvonit.
Pak už jsem, jakož i každou další návštěvu,
jen naslouchal, venčil, a chtěl
být sám...