Odlesk zimního sluníčka,
toho ostýchavého, co dlouho bdělo,
metá mi prasátka na víčka.
Někdo tluče na mě, co bys srdce? Co bys chtělo?

Hravě polapíš ho. Teď tluče ještě víc!
Vlasy se Ti lesknou, tančí v jarním závoji
a když mi Tvé rty šeptají: Nebojím se nic.
Já pevně sevřu Tě, sami ve Tvém pokoji.

Rané jaro pučí za okny se svěžestí
a my jsme pány drobných lidských neřestí.