Najednou se nebe otevřelo

(mimo úřední hodiny)

do Kořán

a roky přestaly plynout po proudu.

Poťouchlé smysly životů shořely v urnách na prach.

 

A nebylo třeba gest ani proslovů ani dobře míněných rad,

nebylo třeba třeb ani bylů ani aňů.

Nebylo třeba ničeho,

co by zavíralo srdce před poklopci nebo naopak,

nebylo třeba nesmyslných rán ani smyslných nocí.

 

Nebylo ničeho třeba,

než bytí toho, co není.